Všem je jasný, že mojí nejlepší kamarádkou byla AKINKA,

kterou jsem poznala jako první psí kámošku co jsem se odstěhovala od mamky Borinky a sourozenců.

Ale Akinka nám bohužel dne 24.října 2008 umřela. Chodím se za ní koukat na hrobeček. Byla to úžasná starší sestra...

 

Páníčkové mi pár dní potom přivezli z útulku z Jimlína (kousek od Loun) pro mou novou nerozlučnou kámošku Leontýnku (jinak taky zvanou: Týnku, Týnu, Týnečku, cikánku, koště...). S Leotnýnkou děláme všechno společně. Spolu chodíme na procházky, spolu zlobíme, spolu ničíme všechno co se dá, spolu spíme v boudě nebo na gauči, no prostě jsme spolu pořád :)  Panička s páníčkem s vtipem říkají, že Týnka  je zatim hračka "plyšák" co mi na hraní vydržel nejdýl...

 

 

Dalšíma mýma kámoškama jsou kozy Líza a Lulu.  I když - no nevim jestli je Líza kamarádka, protože pořád mečí,otravuje nás s tim a když jdem na procházku, tak mě provokuje a pořád do mě trká - ještě že jí nenarostly rohy,jako má Lulu, to by asi bolelo podstatně víc. 

 

Aby jste v tom lidičky měli jasno:

 

LÍZA je ta větší, bílá koza. Nemá rohy a panička občas říká, že se chová jako kráva...pořád mečí,pořád si něco vynucuje a první rok od nás pořád utíkala,všechno přeskočila, ted docela přibrala na váze, tak už nezdrhá.

Druhá - ta menší hnědá koza se jmenuje LULU. Lulinka je podstatně klidnější, skoro vůbec se zvukově neprojevuje a je na mě hodná, protože ví, že jsem větší než ona. Na Týnku a menší tvory si ovšem dovoluje. Ale je s těma holkama docela legrace. Páníčkové nás všechny naloží do auta a jezdíme na výlety. Chodíme na procházky za vesnici a někdy dojdem až do Královic, tam si venku sednem a dáme něco k pití v místní hospůdce.

 

  
 

No a abych taky nezapomněla, tak s námi v Nepro ještě bydlí dvě mourovatý kočky: ta starší se jmenuje Micka a její mladá je Sisinka. No upřimně řečeno, jsou to takový dvě otravy a flákačky v naší rodině. Moc toho celý den nedělají - to my s Týnkou máme před den plno práce - roztahat dřevo po zahradě, zničit nějakou deku nebo roztrhat hadry, co najdem na zábradlí, nebo vyndat ze sklepa balík kelímků a celý je roztrousit po zahradě....... ale Sisinka když se narodila, tak byla moc roztomilá a mám jí ráda. S Mickou občas donesou nějakou tu myš nebo ptáčka a nechaj to páníčkům na rohožce.

Sisinka měla v červnu 2011 koťátka a tak jsme si je s Týnkou tajně půjčovaly do boudy a mazlily se s nima. Ted mám tajné info, že asi budou další koťátka.....

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ROK 2011

Dalším přírůstkem do naší početné rodiny byla želva suchozemská - JULČA. Ještě když nebylo venku moc teplo,tak bydlela s našima v domě v nějakém proskleném domečku. V létě jí dávají ráno ven do výběhu, kde stejně jen spí, nebo jí. Želva mi přijde celkově pomalé a zbytečné zvíře. Ani hrát si s ní nesmím. A to by se dala nosit docela obstojně, když si schová nohy a hlavu, zbyde jen ten její domeček. Ale nesmím... :(

 

 

 

 

 

 

 

 

Na Velikonoce 2011 jsme jeli s páníčkama na chatu do Slatiny, kde jsme byli ještě s ostatníma lidičkama a pejskama. No a po snídani páníčkové oba dva někam odjeli a nechali nás tam u skoro cizích. Tak jsme s Týnkou nejprve byly hodně nervozní, pak jsme teda lehly na deku a čekaly kdy se vrátí a co přivezou za překvapení. A přiveli dva malé pejsky. Ta první byla trošku podobná Týnce, jen měla jinou barvu a ta se jmenovala Babulka a ta druhá - no to vám povím - ta byla fakt divná. Neměla na sobě skoro žádné chlupy. Byla fakt ošklivá. Tý říkali Bobinka. Hrozně se všeho bála. Tak jsme si s Týnkou říkaly, že nás asi za tyhle dvě chtějí vyměnit a měly jsme strach,ale pak když jsme dojeli všichni pohromadě domů, tak to bylo tak, že Babulka se vezla pro Romanu a ta malá ošklivá Bobina zůstala u nás. Týna byla hodně dlouho naštvaná, protože si dělala naděje na adeptku gaučovýho psa. A pak pochopila, když je tu někdo menší, že ona to nebude. Malá Bobina za mnou pořád lezla a chtěla se mazlit, tak já, jakožto nekonfliktní člen rodiny jsem jí přijala a mazlila se s ní. Je dobrá, když mi tečou sliny,tak ona je olizuje.